close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vrcholný středověk - Vzdělání (prezentace)

15. listopadu 2012 v 18:00 | Studentka |  Dějepis
Ahoj,
tu máte prezentaci na vzdělání ve vrcholném středověku.


Důvod, proč prezentaci představujete, si vymyslete S vyplazeným jazykem Můj důvod byl, že mi téma přišlo jednoduché, v učebnici to bylo stručné a kamarádka mi řekla: "Nedělej drahoty, vem si to a neser mě!" Usmívající se


Úvodem se Vás zeptám na dvě jednoduché otázky. Vysvětlím, co znamená pojem nižší školství. U univerzit objasním jejich vznik, co se vyučovalo a kde se mohli absolventi uplatnit. Na závěr shrnutí formou otázek.


Odpovědi:
1. Kláštěry a cíkevní školy
2. Lepší uplatnění


Nižší školství se věnovalo právě šlechticům, obchodníkům a řemeslníkům. Mladší šlechtici měli své soukromé učitele. Obyčejní měšťané chodili do škol. Navštěvovali buď školy u farních kostelů nebo školy založené městskou radou tzv. městské školy. Dívky měli pouze základní vzdělání a to jen ty, jejichž rodina si mohla dovolit soukromého učitele. Jinak školy navštěvovat nesměli. Rolníci zůstávají nadále negramotní.


Vysokým školám se ve vrcholném středověku říkalo vysoká učení nebo univerzity. První začaly vznikat ve vyspělejší zádpadní Evropě během 12. století. Byly zakládány jako volná sdružení učitelů a studentů. Nejdříve se scházeli na různých místech, později si pronajímali prostory. Univerzitami v právním smyslu se vysoké školy staly až po získání příslušných práv a výsad, která udělovala buď církev, panovník nebo byla na univerzitu povýšená významná škola.


Na univerzitě mohl studovat každý křesťan, který uměl latinsky. Latina byla totiž vyučovacím jazykem. Na ostatní jako byl národní či společenský původ se nehledělo. Chudí studenti byli osvobozeni od poplatků za studium. Na univerzitách se vyučovala filozofie, přírodní vědy, práva a bohoslovectví neboli věda o víře. V čele univerzity stál rektor (ředitel), v čele každé fakulty děkan. Po dvouletém až tříletém studium získal absolvent titul bakaláře, po pěti až šestiletém studium titul mistra neboli doktora. Studenti se uplatňovali jak v rámci církve, tak v panovnických, šlechtických nebo městských kancelářích jako lékaři, panovníci, bankéře a učitelé.


Nejslavnější univerzity byly v Itálii, Francii a Anglii. V Itálii to byla univerzita v Padově, která se proslavila především právnickou fakultou .....


... a univerzita v Bologni, kde studoval například Dante Alighieri.


V Paříži univerzita Sorbonna, ta se proslavila bohosloveckou fakultou...


..... a v Anglii nejznámnější Oxford ....


... a Cambridge. U nás bylo založeno první pražské vysoké učení roku 1348. Během následujících let se obsah učiva postupně měnila a tak je tomu i dnes.


(Odpovědi ze zápisu)


Na závěr zdroje a ohodnocení prezentace. Například byla jednoduchá a zajímavá.

Hodně štěstí při prezentování mě to čeká v pondělí.
 

Cvičení proti stresu

5. srpna 2012 v 10:58 | Studentka |  Deníček
Říká se tomu izometrické cvičení. Postupné zatínání svalových skupin. Jsem člověk co se pere s depresí, polyká antidepresíva, v noci nespí z důvodu, že je mu špatně. Dva roky boje a výsledek? Změna povahy, ztráta přátel, větší pouto k rodičům a také více vzájemného porozumění, a silnější cit k milému. Už to vypadalo, že se to přes prázdniny srovná a bum je to tu na novo. K tomu cvičení.Trvá to jen chvíli. Vyžadujeto trénink, ale pak to opravdu pomáhá. Takže:
Nejlíp, když sedíš na židli nebo ležíš na zemi.
U každého cviku pravidelně dýcháš. Představuješ si štafle o osmi nebo šesti příčkách. Nadechuješ se a vystupuješ nahoru. Pak na jedna, dva přelézáš nahoře a nedýcháš. Potom pomalu lezeš dolů a s uvolňováním svalů vydechuješ.

1. Zatneš prsty na nohou (jako když zvedáš nohou ponožku)
2. Zatnout lýtka (nejlíp se to dělá na špičkách)
3. Zatnout stehna
4. Zatnout zadek
5. Zatnout bříško
6. Tlačit ruce proti sobě
7. Zatnout všech šest svalových skupin

Ze začátku to moc nejde, ale dá se to natrénovat. V napjatých situacích to pak zaměstná tělo i hlavu a budeš se cítit odpočinutější.

Bože! půlka pryč ...

5. srpna 2012 v 10:18 | Studentka |  Deníček
Ach jo, to to letí ... Jediný, co je tak asi pozitivní. Je to, že budu konečně vědět rozvrh. Jsem hrozně zvědavý člověk a nejspíš jsem se zase dlouho nerozčilovala a už mi to chybí. 29. a 30. mě čeká doklasifikace. Tak mi držte palce je to chemie a ZSV. Teď jedu na týden na dovolenou s mamkou do Vrchlabí a pak se do toho pustím. Mám domluvené doučování z Chemie s nějakým mladíkem jmenuje se Dominik Vach. (kontakt ráda dodám) Po telefonu měl moc příjemný hlas tak snad i to doučování bude dobrý.Avšak po pravdě se mi tam ale vůbec nechce, milý hlas přece není všechno.
 


E. A. Poe - Zánik domu Usherů

5. srpna 2012 v 9:47 | Studentka |  Čtenářský deník
Edgar Alan Poe - Zánik domu Usherů

Hlavní postavou je vypravěč. Soucitný obětavý muž, který umí naslouchat a pro své přátele udělá cokoliv. Postava Rodericka Ushera je velmi zvláštní. Starý muž trpí vážnou nemocí a jeho psychický stav je špatný. Potvrzuje to bledá pleť, velké oči s mrtvolným leskem, tenké bledé rty a vlasy, jejichž jemnost se podobá pavučině. Lady Madeline je krásná žena, ale i na ní se podepsala její nemoc. Velmi se podobala bratrovi, ale nemluvila. Když se s ní vypravěč setkal, prošla kolem něj jako duch. Byla také pomstychtivá, myslím si to, protože zabila svého bratra za to, že ji ještě živou dal pohřbít. O postavě doktora se spisovatel skoro nezmiňuje. Při setkáním s ním však působí jako blázen trpící velkým strachem z domu, jeho prostředí a pacientky, o kterou se staral.

V pustých končinách ponuře působí velký dům Usherů. Vzbuzuje pocit stesku, strachu, stísněnosti. Blízko domu je šedivý močál, který ještě zvyšuje nepříjemnost pohledu na tento obraz. Místnosti v domě jsou tmavé, tiché a plné pozoruhodných, zbytečných věcí.

Mladý muž, který je vypravěčem, dostane zprávu o tom, že jeho přítel je vážně nemocný. Žádá ho, aby za ním přijel a strávil s ním poslední dny jeho života. Obětavý přítel neváhá a hned vyráží na cestu. Jakmile však uvidí neblahý dům Usherů, je vyděšen, ale neutíká. Dal slib, že přijede a je odhodlán ho splnit. Když vejde do domu, nejdříve potká poděšeného doktora, který kolem něho jen proletí a letmo pozdraví. Na pohovce ve velké tmavé místnosti sedí muž. Je bledý, zesláblý a i přes těžkou nemoc se snaží mít radost z toho, že přítel vyslyšel jeho přání. Dům, močál, místnosti i samotný jeho přítel mladého návštěvníka domu částečně děsí, částečně s nimi soucítí. Setká se tu i s Rodeckovou sestrou tu však vidí také jen letmo. Je nemocná podobně jako její bratr a brzy na následky nemoci umírá. Uloží ji do rodinné kopky v dolních patrech domu. Ještě té noci přichází veliká bouře. Ani jeden z přátel nemůže spát. Majitel domu se rozhodne svého hosta v tuto noční domu navštívit. Jeho host z něho je však ještě více vyděšený, protože si starý muž stále něco mumlá. Není mu však rozumět, ze strachu než tato hrozná noc skončí, začnou číst knihu. Jakmile mladý muž přečte: "ozvala se rána" v domě se stane totéž. Stejné to je i s vrzáním schodů. Roderick Usher vyskočí z pohovky a vykřikne "Stojí za dveřmi!". V tu chvíli se dveře otevřou a jeho sestra vejde do pokoje a vrhne se na svého bratra. Oba padnou mrtví k zemi. Muž, přihlížející této strašné události, se vydá na útěk. Když už je v půli příjezdové cesty, znovu se ohlédne na dům. Malá puklina ve zdi se zvětšuje, až se dům úplně rozpadne a zřítí do močálu.

Dělení knihy
Povídka obsahuje verše a písňový text. Není nijak členěná.

Jazyk díla
Jazyk díla je spisovný. Objevuje se zde přímá řeč, ale ne příliš často. Autor se spíše zaměřil na popis prostředí a pocitů. V textu jsou dlouhá souvětí, která popisují podrobnosti prostředí. Ke konci však tento popis mizí a konec povídky je bez jakého podrobného popisu.

Struktura textu
Příběh je psán ich-formou. Literární žánrem je hororová povídka. Mně se příběh nelíbil, protože horory nemám ráda. Musím však uznat, že je velmi dobře napsaný a čtivý.

Ukázka z povídky
A nadlidské vypětí, s kterým pronesl tuto větu, jako by v sobě tajilo moc zaklínadla - zvolna se rozevřely bytelné ebenové vrátně obrovských, starodávných dveří, na které Usher prstem ukazoval. Způsobil to náhlý průvan - ale tam za těmi dveřmi stála opravdu vysoká, zahalená postava lady Madeline Usherové. Její bílý rubáš byl zkrvácený a celé vyzáblé tělo bylo poseto stopami po urputném zápasu. Vteřinu zůstala stát na prahu a jen se chvěla a vrávorala - pak s tichým sténavým vzlykem padla dovnitř, padla na bratra, kterého v zběsilé a teď opravdu poslední smrtelné křeči strhla na zem mrtvého - oběť hrůz, které předvídal.

Zděšeně jsem prchal z pokoje - prchal jsem z domu. Když jsem ujížděl po staré hrázi, bouře dosud běsnila. Náhle šlehlo přes cestu ohnivé světlo; ohlédl jsem se; chtěl jsem se podívat, odkud se vzala tak neobyčejná záře, vždyť za mnou byl jen ohromný dům a jeho stín. To měsíc tak zářil, zapadající, krvavě rudý měsíc v úplňku - jasně prosvítal trhlinou v domě, dříve sotva rozeznatelnou, táhnoucí se klikatě od střechy až k základům. Jak jsem na ni upřeně hleděl, začala se rozsedlina rychle šířit; vtom zadul mocný vichr a do očí mi zableskl celý kotouč měsíce - hlava se mi zatočila závratí, když jsem viděl, jak se mohutné zdi na kusy rozpadají. Pak se ozval táhlý, burácivý řev jako hlas tisícerých vod - a hluboký, černý močál u mých nohou se chmurně a teskně zavřel nad troskami "Domu Usherů".

J. R. R. Tolkien - Hobit

5. srpna 2012 v 9:37 | Studentka |  Čtenářský deník
J. R. R. Tolkien - Hobit

Hlavní postavou byl hobit pan Bilbo Pytlík. Malý milý človíček, obtloustlý a pořádný. Rád přijímal návštěvy a hostil je. Lidičky jako on nikdy nedělali nic neobvyklého. Vždy se dalo odhadnout jejich chování dopředu. Zezačátku byl velmi bojácný, avšak postupem času se stává statečnějším. Během svého dobrodružství přichází na své skryté stránky. Uvědomí si, že je vynalézavý, pohotový.

Gandalf čaroděj vysoké postavy, vždy milý vstřícný a laskavý. Během příběhu zachraňuje hrdiny z jejich nesnází. Do poloviny povídky je stále opouští a zase se k nim vrací. Je bystrý a velmi moudrý.

Mezi další hlavní postavy patřilo dvanáct trpaslíků. Jejich velitel se jmenoval Torin Pavéza. Rázný a spravedlivý muž. Velmi zdatný bojovník, který nezná strach. Umí ocenit záchranu a pomoc

Postupně k panu Pytlíkovi přišlo dvanáct trpaslíků a nakonec Gandalf. Pohostili se a sdělili Bilbovi svůj plán. Trpaslík Torin byl vnukem děda, krále podhorou, který vybudoval velké bohatství. Poklad však ukradl zlý drak Šmak. Trpaslíci chtěli získat své zlato zpět. Gandalf představil pana Pytlíka Trpaslíkům jako lupiče. Dalšího dne vyrazili všichni na chystanou výpravu.
Na večer dorazili k lesu, kde se setkali se zlobry. Zlobři byli velmi zlí. Bilbo měl za úkol přinést informace a okrást je. Při činu byl však chycen. Postupně byli chyceni i ostatní trpaslíci. Zlobři chtěli zajatce rozdrtit a o něco déle sníst. Ve správnou chvíli se objevil Gandalf a zachránil je. Objevili zlobří jeskyni, z níž ukradli zbraně. Za nedlouho došli k malému údolí Roklince. Žili zde elfové jeden z nich, Elront, byl přítelem Gandalfa. Pomohl jim rozluštit mapu a sdělil jim, že jejich měče jsou nejlepší pro zabíjení skřetů. Meče zářili vždy, když byly na blízku skřeti.

Dále postupovali výš a výš do hor. Jednoho dne přišla strašlivá bouře, skupina se schovala do menší jeskyně, kde je však našli skřeti. Odvlekli je k hlavnímu skřetovi, ten vyzvídal, kam mají cestu. V tunelech byla černočerná tma, ve které se vyznali jedině skřeti. Trpaslíci však nechtěli prozradit cíl své cesty a tak je skřeti začali mučit. Z nesnází je zase dostal Gandalf. Cestou při útěku ztratili pan Pytlíka, který omdlel. Když se probudil, plazil se směrem od skřetů. Cestou nahmatal jakýsi kroužek, který si strčil do kapsy a postupoval dál. Najednou šlápl do vody, v dáli uviděl tvora, který se po vodě pohyboval v malé lodičce. Tím tvorem byl Glum. Mluvil si sám se sebou a stále šišlal. Glum navrh, že budou hádat hádanky. Pokud hobit neuhádne, Glum ho sní. Pokud neuhádne Glum, ukáže mu cestu ven. Nakonec neuhádl a pro něco si potřeboval zajít. Nastoupil tedy do loďky a na chvilku odjel pryč. Po chvilce Bilbo uslyšel, jak se Glum rozčiluje, že něco ztratil. Postupně panu Pytlíkovi dochází, co za poklad má v kapse. Nasadí si prsten na prst a začal utíkat pryč. Bilbo zakopnul a nebyl s to se zvednout. Pro jeho údiv Glum jen proběhl kolem bez povšimnutí. Nakonec se rozčileně o něco dál postavil do středu cesty. Ve správné chvíli hobit vyběhl, Gluma přeskočil a byl na konci svého útěku. Venku se setkal s trpaslíky a konečně zase byli všichni spolu.

Dále dorazili na velkou mýtinu, kde se začali shromažďovat vrci (vlci). Všichni vylezli na stromy a čekali. Gandalf na své borovici povylezl výš a sesbíral několik šišek, zapálil je a hodil je po vrkách. Jak se vrci snažili zachránit, zapálili tím celý les. Zanedlouho plameny pomalu polykaly i stromy, na kterých se drželi naši cestovatelé. Nakonec je zachránili orli, kteří byly Gandalfovi přátelé. Odnesli je do jejich hnízda. Zde se pohostili a dalšího dne jim orli zpříjemnili cestu.
Dostali se až do strašlivého hvozdu, ale už bez Gandalfa ten je opustil. Pokračovali stezkou a v noci se střídali na stráži. Když hlídal Bilbo, porazil pavouka a les začal prozkoumávat s prstenem na ruce. Po chvíli uslyšel dialog pavouků. Vyděsil se, uslyšel, že zajali všech 12 trpaslíků. Pan Pytlík odlákal pavouky dále od zajatců. Pak se vrátil a trpaslíky osvobodil. Začala veliká bitva, když už nemohli. Bilbo zopakoval zase svou strategii na záchranu. Odlákal je a trpaslíci utekli. Po chvíli to pavouci vzdali a skupina se vydala hledat stezku. Z lesa se najednou vynořili lesní elfové a zajali je. Bilbo si však zase nasadil svůj kouzelný prsten a držel se za skupinou elfů se zajatci.

Trpaslíci byli odvlečeni do jeskyně krále elfů. Král elfů je po jednom zavřel do kopek, dokud neprozradí cíl své cesty. Bilbo několik dní prozkoumával jeskyni. Sledoval stráže a vysledoval, jak to v jeskyni chodí. Hobit si pak ve vhodnou chvíli zašel promluvit s hlavním trpaslíkem Torinem. O několik dní později zjistil, že ve vinných sklepích, jsou padací dveře, které vedou k řece. Tudy elfové posílali prázdné soudky od vína do blízkého jezerního města. Jednoho dne Bilbo uslyšel rozhovor velitele a správce paláce, že v noci ochutnají speciální víno. Brzy tvrdě usnuli. V tu chvíli hobit osvobodil všechny trpaslíky, dovedl je ke sklepním dveřím a sdělil jim svůj plán. Všechny trpaslíky, i přes jejich reptání, zavřel do sudů, které měli být v noci poslány zpět do jezerního města. Bilbo se pak chytil posledního sudu a tak se i on dostal ven. Řeka je nesla po svém proudu a vynesla je na severním břehu. Skupina se vydala do města.

Před branami města stály stráže, které se trpaslíků nejdříve vyděsily. Torin se představil jako Torin syn Traina syn Trolola a krále pod horou, v tu chvíli propukli ve městě bujaré oslavy. Během týdne se zotavili a odpočinuli si. Bilbo se uzdravil ze své velké rýmy. O pár dní později se vydali k hoře.

Torin vytáhl mapu a společně s panem Pytlíkem ji luštili. Pan pytlík stále obcházel jedno místo a objevil malou stezku vedoucí k malé mýtince, z větší části obklopenou skálou. Jakmile se na obzoru objevil srpek měsíce, v tu chvíli se skála posunula. Objevila se světlejší stěna s dírkou, do ní Torin zastrčil svůj klíč a dveře se otevřeli.

Pan Pytlík si nasadil svůj prsten a prošel do úzké chodby. Jak se přibližoval ke konci chodby, začalo být tepleji a tepleji. Ke konci už bylo teplo nesnesitelné. Došel do velké síně, plné zlata a drahokamů. Na pokladu spal obrovský drak. Bilbo popadl velký pohár a utíkal zpět k trpaslíkům. Drak se naštval a řádil, jakmile zjistil, že mu chybí jeden pohár. Skupina se schovala pod převis, aby si jich Šmak nevšiml. Bilbo se o několik hodin později vrátil dolů k pokladu. Myslel si, že drak spí, ale opak byl pravdou. S drakem si promluvil a pak utekl zpátky k trpaslíkům. Když ho oživili, prosil, ať zavřou dveře, kterými sem přišli. Z vedra se jim špatně dýchalo a zpět se vrátit nemohli. Vydali se tedy zase dolů. Drak dole, ale nebyl. Bilbo se ve tmě šel podívat po síni. V dáli uviděl malé světlo, byl to arcikat. Sebral ho a strčil si ho do kapsy. Rozhodl si o arcikamu nikomu nic neříct. Vyzbrojili se zlatým vybavením a vydali se prozkoumat další komnaty.
Naštvaný drak se vydal ničit město. Zapaloval a ničil domy. Poslední skupinka lučištníků stále útoku odolávala. Avšak brzy začali velitele skupiny opouštět jeho svěřenci. Zrovna když byl drak nad ním, chystal se vystřelit poslední šíp. V tu chvíli mu sedl na rameno krkavec a poradil mu, že musí draka střelit do jamky na břiše. Velitel Bart vystřelil a drak padl mrtvý k zemi. Bart si myslel, že trpaslíci jsou už mrtví a že poklad, bude určitě jeho. Poslal po řece rychlé posli, aby požádali o pomoc krále lesních elfů.

Schylovalo se k velké bitvě. K hoře se vydali zbylí válečníci, ale i prostí lidé z jezerního města společně s králem lesních elfů. Dalšího dne přišli lesní elfové společně s lidmi z jezerního města a chtěli po Torinovi dvanáctinu pokladu za zabití draka. Trpaslík jim však nevyhověl. Proto protivníci prohlásili horu za obleženou a nechali tam trpaslíky bez jídla a čekali, než zemřou hlady. Po pár dnech Torin řekl ostatním o arcikamu, že je to pro něho nejdůležitější věc nesmírné ceny. Také Torin vyslal zprávu o pomoc Dainovi, trpaslíkovi z hor. Během dlouhých dní se v Bilbově hlavě začal vytvářet plán. Jednou v noci si nasadil prsten, dal si do kapsy arcikam a vyrazil přes hradby za králem elfů a Bartem. V jejich společnosti jim pověděl o důležitosti tohoto kamene, že jim pomůže při vyjednávání. Krále elfů to velmi udivilo a potěšilo poslal Bilbovi doprovod zpátky na horu. Cestou táborem pan Pytlík potkal Gandalfa, který ho za jeho chování velmi pochválil. Další den se král elfů a Bart dostavili před bránu a nabídli Torinovi arcikam za určitou část bohatství. Trpaslík se velmi rozčílil a chtěl hned vědět jak ke kamenu přišli. Bilbo se strachem prozradil, Torin se na něj okamžitě vrhl. Gandalf zakročil právě včas. Potom se Torin rozhodl, že za arcikam dá královi elfů čtrnáctinu pokladu, kterou měl dostat Bilbo. Bilbo tak odešel zklamaný s prázdnou. Hned ráno se k hoře přiblížil trpaslík Dain se svými pěti sty trpaslíky. Elfové a lidé z jezerního města se ihned připravili k boji. Gandalf vkročil mezi bojovníky těsně před bitvou a oznámil jim, že se přibližují skřeti na vrcích. Pak propukla obrovská bitva. Pan pytlík si nasadil prsten, aby unikl očíma a byl trochu v bezpečí. Pak v dáli spozoroval orli. Začal se radovat a volal jejich příchod na celé kolo. Pak po něm někdo mrštil kamenem a trefil Bilba rovnou do hlavy a on omdlel. Když se probudil, nikdo kolem něj nebyl. Všude bylo hrobové ticho. Po chvilce za ním přišel Gandalf a měl radost, že ho vidí živého. Zavedl Bilba k Torinovi, který ležel na smrtelné posteli. Torin se s ním rozloučil a omluvil se mu za svoje chování. Trpaslící Torina pohřbili i s arcikamem a obdarovali Bilba co největším množstvím zlata. Všichni se rozloučili a Bilbo se vydals polečně s Gandalfem domů.

Než se dostal domů, zažil ještě mnoho nebezpečí. A když k domu dorazil, nestačil se divit, jeho spoluobčané ho prohlásili za mrtvého a jeho dům byl ve dražbě. Po té dokoupil ztracené věci a žil spokojeně až do smrti.

Příběh se odehrává od vesnice s názvem v Pytli až po horu u Jezerního města. Je z minulosti, objevují se nadpřirozené bytosti a schopnosti je velmi napínavý. Obdivuji autora, že dokázal napsat něco takového.

Návštěvní kniha

4. srpna 2012 v 20:52 | Studentka |  Návštěvní kniha
Beru - Kritiku, Pochvalu, Názor, Přípomínky
Odpovídám na dotazy
Pokud něco potřebuješ (referát, tabulku, ročníkovku a podobně) - udělám

Periodická tabulka prvků

4. srpna 2012 v 20:15 | Studentka |  Chemie
Výborná na taháky. Já ji mám třeba pro teď označenou jen na rozpustnost a co vzniká po smíšení s jinou látkou. Takže pokud máte zájem buď kopírujte nebo piště maily a já vím ji ráda pošlu. Je vytvořená v Excellu 07.

Kam dál